E. A. Poe
PO
VÍD
KY
Elektronické vydání pøipravili
Josef Koèmíd
a
Atheneum - virtuální knihovna
4
E. A. Poe - Povídky
ANDÌL PITVORNOSTI
Bylo sychravé listopadové odpoledne. Právì jsem spoøádal
neobyèejnì sytý obìd, v nìm nikterak nepodstatným chodem byly
tìko stravitelné lanýe, a sedìl jsem sám v jídelnì, nohy na obrubì
krbu, po ruce stolek, který jsem si pøisunul k ohni, na stolku pár
skrovných zákuskù a rùzné láhve s vínem, pálenkou a likéry.
Dopoledne jsem proèítal Gloverova Leonidase, Wilkieho Epigoniádu,
Lamartinovu Pou, Barlowovu Kolumbiádu, Tuckermannovu Sicílii
a Griswoldovy Kuriozity; neváhám proto pøiznat, e jsem z toho byl
ponìkud pøipitomìlý. Pokusil jsem se vzchopit pomocí klaretu, ale
kdy mi nepomohlo ani povícero sklenek, v zoufalství jsem otevøel
pohozené noviny. Pozornì jsem si pøeèetl rubriku Domy
k pronajmutí, pak rubriku Zabìhnutí psi a pak dvì rubriky
o uprchlých manelkách a uèních, potom jsem se neohroenì pustil
do úvodníku. Kdy jsem jej pøeèetl od první do poslední øádky, ani
jsem porozumìl jediné slabice, napadlo mne, jestli není napsán
v èíntinì, a tak jsem jej èetl pozpátku od poslední k první øádce, ale
ani takhle jsem zvlát nepochodil. Uu jsem chtìl zklamanì
odhoditten ètyøstránkový arch, to milé arcidílko, je nepohaní ani
básníci, kdy mne zaujal následující odstavec:
Cesty vedoucí k smrti jsou poèetné a prapodivné. Jistý londýnský
list píe o mui, který zahynul z pøíèiny vskutku nevední. Dotyèný
,foukal ipky, co je hra, pøi ní se dlouhá jehla omotaná kouskem
pøíze fouká tenkou trubièkou do terèe. Mu vloil jehlu do nesprávného
konce trubièky, a kdy se nadechoval, vtáhl si ji do hrdla. ,ipka se
zasekla do plic a za nìkolik dní nato mu zemøel.
Kdy jsem tohle doèetl, popadl mne - ani jsem vlastnì vìdìl proè
- ohromný vztek. To je hanebný podvod, zvolal jsem, nehorázná
kachna - z prstu vycucaný výplod nìjakého ménìcenného pisálka -
nìjakého zkrachovaného uboáka, který smolí jakési báchorky
z larafie. Tihle chlapi sázejí na pøehnanou lehkovìrnost na