Edgar Allan Poe
Dobrodružství A.G.Pyma
ELMER
I.
Mé jméno je Artur Gordon Pym. Můj otec byl úctyhodným kupcem s námořnickým zbožím v
Nantucketu, kde jsem se narodil. Můj děd po matce byl advokátem s dobrou praksí. Měl ve
všem štěstí a spekuloval velmi úspěšně s akciemi Edgartonské Nové Banky, jak se dříve
nazývala. Těmito a jinými prostředky dosáhl toho, že uložil dost slušné peníze. Byl mi víc
nakloněn, myslím, než komukoli jinému na světě, a tak jsem čekal, že zdědím i hlavní část
všeho jeho majetku.
Když mi bylo šest let, poslal mne do školy starého pana Rickettse, jednorukého muže
výstředních mravů, - jejž dobře znal každý, kdo kdy přišel do Nového Bedfordu. Zůstal jsem
u něho ve škole do šestnáctého roku, kdy jsem se odebral na akademii pana E. Ronalda na
návrší. Tam jsem se seznámil se synem jistého pana Barnarda, kapitána, jenž konal plavby
ponejvíce ve službách Lloyda & Vredenburgha. Pan Barnard je rovněž velmi dobře znám po
Novém Bedfordu, a jak mám za to, mám mnoho příbuzných v Edgartonu. Jeho syn se
jmenoval August a byl asi o dva roky starší než já. Byl se svým otcem na velrybářské
výpravě na »John Donaldsonu«, a stále jen mi vyprávěl o všech svých příhodách v Jižním
Tichém Oceánu. Často jsem s ním chodil domů a zůstával u něho celý den, někdy i celou
noc. Spávali jsme v téže posteli a tu mne dovedl udržet ve bdění až do úsvitu, vyprávěje mi
příhody o domorodcích z ostrova Tinianu a jiných míst, jež ze svých plaveb kdy navštívil.
Nakonec nemohl jsem se ubránit zájmu o to, o čem vyprávěl, a zvolna jsem pocítil velikou
touhu jít na moře. Měl jsem sám plachetní loď, zvanou Ariel, jež měla cenu asi sedmdesáti
pěti dolarů. Měla polopalubu s kajutou, a byla vyztužena jako šalupa, - zapomněl jsem její
nosnost, ale unesla deset osob bez přílišného přecpání. V tomto člunu jsme prováděli
nejšílenější kousky na světě; a když si teď na ně vzpomínám, zdá se mi k neuvěření, že
jsem dnes ještě živ.
Chci podat jedno z těch dobrodružství jako úvod k dalšímu a vážnějš